Indie se má ještě co učit od demokratických zemí, třeba i od České republiky. Posuďte sami.

Počátkem letošního roku se na indickém venkově konají volby do místních zastupitelských orgánů. Volby jsou spojeny s velkou propagací. Běžná masmédia jako noviny, televize nebo rozhlas se však na vesnici nedostanou, neboť chybí elektrifikace a navíc většina venkovského obyvatelstva je negramotná. Prostředkem se tedy stávají automobily ověšené vlajkami a transparenty a nacpané politickými fanatiky. Kde ale najednou vzít tolik aut? Není nic jednoduššího než vydat příslušný zákon. Podle tohoto zákona v případě naléhavé potřeby (v našem případě volby) policie zabavuje vozidla, většinou firemní, a to i s řidiči. Tak i naše firma přišla na deset dní o jedno terénní auto s šoférem. Aby to nebylo příliš kruté, stát platí benzín a pronájem vozidla. Pokud řidič neuposlechne policii a s vozidlem odjede, může si být jist, že si odsedí rok v chládku vězeňské cely.

Praktiky indické policie jsou někdy trochu zvláštní, ale i zábavné. Oblíbené místo dopravních strážníků v Jaipuru je za jednou vstupní branou do historického centra. Tato brána, zvaná New Gate, má celkem tři vchody - dva postranní pro pěší a jeden hlavní pro dopravní prostředky. Policie číhá za jedním z postranních vchodů a odchytává cyklisty a motocyklisty, kteří si tudy zkracují cestu. Nezatěžují se však nějakým vypisováním pokutových bločků a vybíráním pokut, nýbrž provinilci jednoduše vypustí kola nebo ho alespoň počastují pohlavkem...

Tato příhoda bude možná znít jako z dobrodružného filmu, ale stala se švagrovi mého přítele v Bombayi. Tento muž působil několik let v indické armádě u letectva. Byl přepaden pákistánskými zvědy, odvezen na neznámé místo, vyslýchán a surově bit až do bezvědomí. Po kruté noci se mu ráno podařilo uprchnout a dostat se na policii. Tam se snažil celou situaci vysvětlit, ale reakce policie byla "velice logická". Dostalo se mu odpovědi, že jako zločinec vypadá on a šel za mříže. Po několika dnech se spojil s rodinou a naštěstí zasáhl ten správný strýček, totiž od policie. Jestli se poprvé dostal z bláta do louže, nyní to bylo pro změnu z deště pod okap. Stal se totiž terčem palby otázek armádní policie. Příběh se odehrál před několika dny a ještě není dořešen.

Srinagar, hlavní město státu Kašmír (Kashmir), je díky problémům s Pákistánem ve výjimečném stavu. Na ulicích stojí maskované vojenské bunkry a vojáci v neprůstřelných vestách se samopaly jsou téměř všude. Pokud se chcete dostat z tohoto města pryč, musíte zdolat několik nástrah.

Cestou na letiště a na letišti samotném jsme prošli přesně deseti kontrolami. Do letadla si můžete vzít pouze peníze a fotoaparát bez baterií, vše ostatní odevzdáte a dostanete zpět až po přistání. Prvního přestupku jsem se dopustil, když jsem ve fotoaparátu nechal malou záložní baterii na datum a čas. Na žádné kontrole naštěstí k odhalení nedošlo. Zato neprošla dvě jablka, která jsem měl v kapse, musel jsem se s nimi rozloučit nebo je sníst. Na důkaz, že v nich nemám bombu, jsem si na nich pochutnal. Dalšího "vážného" přestupku se dopustila má matka, která si na památku nesla v malé skleněné lahvičce čerstvě utržený květ leknínu z překrásného jezera Dal Lake. Kontrolující úřednice si tentokrát nebyla jista, jak situaci řešit, a tak se šla poradit s nadřízeným. Došlo k zabavení lahvičky, květ byl povolen. Další kontrola - další problémy. Květ nebyl označen, že je prověřen a byli jsme vráceni zpět. Na další pokus už jsme prošli - s květinou hrdě vztyčenou, na které visela připevněná cedulka checked - prověřeno.