Indické zákony a policie
Indie se má ještě co učit od demokratických zemí, třeba i od České republiky. Posuďte sami.
Volby na vesnici
Počátkem letošního roku se na indickém venkově konají volby do místních zastupitelských orgánů.
Volby jsou spojeny s velkou propagací. Běžná masmédia jako noviny, televize nebo rozhlas
se však na vesnici nedostanou, neboť chybí elektrifikace a navíc většina venkovského
obyvatelstva je negramotná. Prostředkem se tedy stávají automobily ověšené vlajkami a
transparenty a nacpané politickými fanatiky. Kde ale najednou vzít tolik aut? Není nic
jednoduššího než vydat příslušný zákon. Podle tohoto zákona v případě naléhavé potřeby
(v našem případě volby) policie zabavuje vozidla, většinou firemní, a to i
s řidiči. Tak i naše firma přišla na deset dní o jedno terénní auto s šoférem.
Aby to nebylo příliš kruté, stát platí benzín a pronájem vozidla. Pokud řidič neuposlechne
policii a s vozidlem odjede, může si být jist, že si odsedí rok v chládku vězeňské
cely.
Hra policie na kočku a myš
Praktiky indické policie jsou někdy trochu zvláštní, ale i zábavné. Oblíbené místo dopravních
strážníků
v Jaipuru
je za jednou vstupní branou do historického centra. Tato brána, zvaná
New Gate, má celkem tři vchody - dva postranní pro pěší a jeden hlavní pro dopravní prostředky.
Policie číhá za jedním z postranních vchodů a odchytává cyklisty a motocyklisty, kteří si
tudy zkracují cestu. Nezatěžují se však nějakým vypisováním pokutových bločků a vybíráním
pokut, nýbrž provinilci jednoduše vypustí kola nebo ho alespoň počastují pohlavkem...
Zločinec nebo oběť?
Tato příhoda bude možná znít jako z dobrodružného filmu, ale stala se švagrovi mého přítele
v Bombayi.
Tento muž působil několik let v indické armádě u letectva. Byl
přepaden pákistánskými zvědy, odvezen na neznámé místo, vyslýchán a surově bit až do bezvědomí.
Po kruté noci se mu ráno podařilo uprchnout a dostat se na policii. Tam se snažil celou situaci
vysvětlit, ale reakce policie byla "velice logická". Dostalo se mu odpovědi, že jako zločinec
vypadá on a šel za mříže. Po několika dnech se spojil s rodinou a naštěstí zasáhl ten
správný strýček, totiž od policie. Jestli se poprvé dostal z bláta do louže, nyní to bylo
pro změnu z deště pod okap. Stal se totiž terčem palby otázek armádní policie. Příběh se
odehrál před několika dny a ještě není dořešen.
Byrokracie hraničící se stupiditou
Srinagar, hlavní město státu Kašmír (Kashmir), je díky problémům s Pákistánem ve výjimečném
stavu. Na ulicích stojí maskované vojenské bunkry a vojáci v neprůstřelných vestách se
samopaly jsou téměř všude. Pokud se chcete dostat z tohoto města pryč, musíte zdolat
několik nástrah.
Cestou na letiště a na letišti samotném jsme prošli přesně deseti kontrolami. Do letadla si
můžete vzít pouze peníze a fotoaparát bez baterií, vše ostatní odevzdáte a dostanete zpět až po
přistání. Prvního přestupku jsem se dopustil, když jsem ve fotoaparátu nechal malou záložní
baterii na datum a čas. Na žádné kontrole naštěstí k odhalení nedošlo. Zato neprošla dvě
jablka, která jsem měl v kapse, musel jsem se s nimi rozloučit nebo je sníst. Na
důkaz, že v nich nemám bombu, jsem si na nich pochutnal. Dalšího "vážného" přestupku se
dopustila má matka, která si na památku nesla v malé skleněné lahvičce čerstvě utržený
květ leknínu z překrásného jezera Dal Lake. Kontrolující úřednice si tentokrát nebyla
jista, jak situaci řešit, a tak se šla poradit s nadřízeným. Došlo k zabavení
lahvičky, květ byl povolen. Další kontrola - další problémy. Květ nebyl označen, že je prověřen
a byli jsme vráceni zpět. Na další pokus už jsme prošli - s květinou hrdě vztyčenou, na
které visela připevněná cedulka checked - prověřeno.
© Miroslav Geisselreiter, snímky autor