Indie je rozlehlá země, což znamená, že když na jihu panuje horké léto, na severu ještě taje sníh. Podle klimatických podmínek dělíme indický subkontinent do tří částí. Sever, zasahující do Himalájí, je srovnatelný s počasím u nás na Moravě. Střední část má zimu mírnější a velice horké léto. Na jihu jsou pak teploty velice vyrovnané a zimu zde vůbec neznají. Pro ilustraci v Trivandrumu (Thiruvananthapuram) průměrné noční teploty kolísají po celý rok od 22 do 25 stupňů, denní od 29 do 33 stupňů. Můžeme však říct, že Indie má tři základní roční období - léto, monzun a zimu.

Léto začíná v Indii již v únoru. Teploty se den za dnem šplhají výš a výš a vrcholu dosahují v dubnu a květnu. To je vedro skutečně nesnesitelné, teploty se často pohybují kolem 45 stupňů ve stínu a v poušti se často vyhoupnou až k padesátce. Chladicí systémy běží na plný výkon, přesto sráží teplotu jen ke třicítce. Mají ovšem jednu společnou nevýhodu - jsou na elektrickou energii, a tak časté výpadky znepříjemňují život Evropanům i Indům bez rozdílu. V noci situace není o moc lepší, teploty neklesají pod 30 stupňů. Všechno je dokonale prohřáté, neosvěžíte se ani v chladné vodě. Je velice sucho a prašno, nad kontinentem se vznáší prašný opar. Z rozpálené centrální Indie lidé putují za příznivějším počasím na sever do Himalájí, kde propuká hlavní turistická sezóna.

Monzunové deště přicházejí od jihozápadu s počátkem června a během měsíce zasáhnou celé území Indie. Nejvíce prší na jihu, na severu se deště výrazně neprojeví. Po velkých vedrech monzun přináší mírné ochlazení a celkové uvolnění, na druhou stranu extrémně stoupá vlhkost, která dosahuje téměř 100%. Ochlazení znamená, že průměrně už je "jen" 35 stupňů. Monzunové období končí v říjnu a na další pořádný déšť se bude čekat zase až do června. Mimo monzunů, především v centrální části Indie, prší velice zřídka, na některých místech dokonce vůbec.

Do Indie jsem odjížděl s představou, že v červnu začne pršet a nepřestane až do září. Tato domněnka se ukázala být mylná. Někdy sice prší i tři dny bez přestávky, jindy ale zase třeba dva dny vůbec nespadne ani kapka. Obecně denně jednou, dvakrát zaprší, mezitím se však ukáže sluníčko, které stačí většinu vody vysušit. Déšť je skutečně vydatný a pokud vás zastihne na ulici, žádný deštník ani pláštěnka vás dokonale neochrání. Nezbude než se převléknout. V červenci spadne v Dillí průměrně 211 mm srážek, ale ve státě Goa 892 mm.

V říjnu se denní teploty ještě drží nad třicítkou, noční ale už začínají klesat ke 20 stupňům. V listopadu už je ochlazení citelnější a zima vrcholí v prosinci a lednu, kdy v severnějších částech, např. v hlavním městě Dillí, se noční průměrné teploty pohybují okolo 7 stupňů a denní mírně přes 20 stupňů Celsia. Dále na sever, pod úpatím Himalájí, si dokonce můžete zalyžovat, na jihu Indie však stále vládne léto.

Zimní období je pro mnoho Indů trochu nepříjemné. Ti movitější oprašují elektrické ohřívače. V Indii jsem se ještě nesetkal s centrálním vytápěním nebo alespoň s kamny na tuhá paliva. Střední třídy raději peníze za elektřinu ušetří a vytáhnou teplé svetry. Ti nejchudší, kteří často nemají pořádné oblečení a žijí jen pod stany, které si sami zhotovují ze starých dek a hadrů, se poohlížejí po všem, čím by mohli přikládat pod oheň. A jelikož dřevo je v Indii velice vzácné, nejběžnějším topivem se staly placky sušeného dobytčího trusu, které indické ženy zručně ručně vyrábějí. Při pořizování fotografií z této malé neobvyklé manufaktury jsem měl jen trochu strach, abych snad dělnice nějak nepopudil a nezaútočily na mě svým pracovním předmětem. Naštěstí vše dopadlo dobře.

Pokud se chystáte do Indie, nejpříznivější doba je od listopadu do února s výjimkou severní himalájské oblasti, kde se nejlépe budete cítit od dubna do července.